Významné ocenění pro Miroslava Štěpánka

K řemeslům mě to táhlo odmala, říká oceněný šperkař Miroslav Štěpánek

Mezi vyučující na třebíčské Střední průmyslové škole patří mnoho mistrů. Svědčí o tom i nejnovější ocenění jednoho z vyučujících odborného výcviku. Kraj Vysočina totiž udělil našemu učiteli Miroslavu Štěpánkovi prestižní titul Mistr tradiční rukodělné výroby Kraje Vysočina. 

Mistrem pro letošní rok se stal na doporučení třebíčského Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury v Kraji Vysočina. „Je to významná událost. V dubnu bychom pana Štěpánka chtěli slavnostně ocenit a udělit mu titul,“ uvedla vedoucí tohoto regionálního pracoviště Jitka Katovská. 

Vyrábění bavilo Miroslava Štěpánka, už když byl dítě. „Pořád jsme byli někde venku a vyráběli jsme, ať už samorosty nebo třeba mokasíny a další věci s indiánskou tématikou, protože nás ovlivnil filmový Vinnetou. Hodně jsem poslouchal i rádio, třeba cestopisy Zikmunda a Hanzelky a představoval jsem si, jak to asi vypadá na místech, která procestovali. Díky tomu jsem měl rozvinutou fantazii a kreativitu,“ vzpomíná Miroslav Štěpánek. 

S úsměvem vzpomíná i na svoje studijní léta. „V ročníku jsme byli u mistra jen čtyři, ale náš mistr nás naučil vše. Právě v té době jsem začal dělat svoje první věci, byly to třeba svícny a kamarádům jsem vybrušoval nože. Vyráběli jsme i revolvery, sice jsme neznali mechaniku, ale vyráběli jsme je podle obrázků. Byla to nádherná léta, a kdybych je neabsolvoval, nejsem teď tam, kde jsem,“ usmívá se Miroslav Štěpánek. 

Hranaté šperky

Jeho velkou vášní se po vojně staly šperky a propojení kamene a kovu. „Tehdy jsem si dodělal kurz na konzervování kovu a dalších materiálů. Přestalo mě také bavit dělat kopie a začal jsem dělat své věci, byl tam přerod z řemeslníka na řemeslníka tvůrce. A tak jsem začal vyrábět šperky. Jedny z prvních mám doma, byly z ohýbaného plechu a vařené kůže,“ vypráví Miroslav Štěpánek. 

Inspirací je pro Miroslava Štěpánka téměř cokoliv, od architektury až po geometrii. Jak ale sám říká, dokáže se inspirovat například i mraky plujícími po obloze. Jeho výrobky jsou osobité, vytváří například hranaté prsteny. „Vznikly vlastně náhodou, protože se mi nehodil kulatý tvar a tak jsem zkusil vyrobit hranatý. Poté jsem zjistil, že krásně sedí na prstě. Na výstavě mi pak jeden z návštěvníků napsal do zápisu, že až bude mít jeho dcera hranaté prsty, koupí si ode mě prsten. Přitom ale hranaté prsteny jsou na nošení mnohem pohodlnější než kulaté. Kdo je jednou vyzkouší, už kulaté nechce vůbec nosit,“ prozrazuje Miroslav Štěpánek. 

Taušírování 

Při své práci využívá i taušírování. „Využívá se hlavně na mědi při zdobení zbraní, ale já ji používám i na šperky. Zatím jsem nezaznamenal, že by to někdo ze šperkařů dělal. Kromě mých žáků, kterým jsem prozradil postup. Uvidíme, zdali se toho některý z nich chytne,“ říká Miroslav Štěpánek. 

Spolupráce s celebritami

Během své životní cesty spolupracoval Miroslav Štěpánek i se slavnými osobnostmi. „Celá devadesátá léta jsem spolupracoval s Liběnou Rochovou, vyráběl jsem jí kovové doplňky pro její modely. Byly tam i různé helmice nebo třeba korzety se skleněnými šavlemi. Později byly dokonce vystavené u Medy Mládkové na Sovových mlýnech. Liběna navíc oblékala i Lucii Bílou, a tak jsem pro ni vyrobil několik celokovových pásků a broží,“ říká Miroslav Štěpánek. 

Svoje znalosti a zkušenosti nyní předává dál. Od roku 2010 je totiž Miroslav Štěpánek pedagogem, momentálně se věnuje zejména odbornému výcviku pasířů na Střední průmyslové škole v Třebíči. Na svoje první léta, kdy působil jako učitel, vzpomíná s úsměvem. „Tehdy jsem žáky učil ve sklepě. Navíc jsem moc nevěděl, jak s nimi mám mluvit, protože předchozích dvacet let jsem byl zavřený v dílně se dvěma pejsky. Ale učil jsem se od nich a oni ode mě,“ usmívá se učitel odborného výcviku. 

V rámci učebního oboru získají budoucí pasíři znalosti z mnoha oborů. „V prvním ročníku se učí základy opracování kovů, vrtání, pilování a broušení. Ve druháku je čeká tepání a začnou dělat celé výrobky, od jednoduchých až k těm složitějším a za ty čtyři roky by měli umět udělat cokoliv. Mimo to se učí pracovat s frézou a soustruhem, učí se svařovat plamenem a elektřinou. Část studia stráví i na kovárně, mají od všeho trošku a díky tomu jsou univerzální,“ dodává Miroslav Štěpánek.