Naši kováři ve Francii

hero-bg

V úterý 6. června 2017 odpoledne se vydala delegace našich žáků – kovářů s pedagogickým doprovodem do Francie. Už popáté se účastníme setkání kovářů v Saint-Martin-la-Plaine. Matěj s Ondrou už věděli, do čeho jdou, protože se této akce účastní podruhé. Pro Jirku a Zdeňka to bylo něco nového, sice se těšili, ale přece jen nějaké obavy měli.

U Jihlavy jsme se sešli s mladými kováři z Kysuckého Nového Mesta a vydali se směrem na západ. Cesta byla dlouhá, proto jsme se rozhodli udělat zastávku ve Štrasburku. Velmi příjemná byla procházka částí zvanou Petit France, plnou hrázděných domů a kanálů, které dříve přiváděly vodu k mlýnům. Dnes se z mlýnů staly kavárničky s terasami přímo nad vodou. Moc se nám líbila i katedrála. Začali ji stavět v románském slohu, větší část je ale gotická. Jde o druhou největší katedrálu ve Francii. Její věž je ve srovnání s třebíčskou bazilikou dvojnásobně vysoká, měří 142 m.

Po prohlídce jsme pokračovali v cestě, do Rive-de-Gier jsme přijeli až večer. Byli jsme překvapeni přivítáním. Folklórní soubor nám přijel zatančit a také nás vyzval, abychom se aktivně zapojili. Počáteční obavy se rozplynuly a bez ohledu na věkový rozdíl jsme se dobře pobavili. Po „tanečcích“ následovalo malé občerstvení. Protože členové souboru mají italské předky, připravili nám dobrou pizzu.

Ve čtvrtek náš program spočíval v celodenní návštěvě Lyonu. Svezli jsme se moderním a čistým vlakem. Na železniční dopravu jsou Francouzi právem hrdi. Prošli jsme si centrum města, podívali se k budově Opery, která je kombinací starší a zcela nové architektury. Náš hostitel Roland, který se o nás staral po celou dobu pobytu ve Francii, nám připravil dvě překvapení. Koupil šest druhů sýra, který jsme ochutnali. Všichni jsme se shodli na tom, že francouzské sýry, ať už tvrdé nebo měkčí, jsou velmi dobré. V kostele sv. Jana Křtitele jsme se nemohli odtrhnout od kovaných mříží. Kováři zjišťovali, jak byly vyráběné jednotlivé detaily. Měli jsme možnost prohlédnout si také orloj – stroj na měření času, který býval v době gotiky umisťovaný v kostelích. Po výjezdu lanovkou ke zbytkům dvou antických divadel a krátké návštěvě baziliky jsme dostali další specialitu – koláč s pralinkami. I ten nám hodně chutnal. Pobyt v Lyonu jsme zakončili plavbou na lodi po řece Rhoně.

Po návratu na ubytování jsme připravili k večeři „maso-zeleninový kotlík“. Už během přípravy jídla přijela delegace ze zdravotní školy v Třebíči. Po společné večeři jsme si ještě zazpívali za doprovodu heligonky, která neodmyslitelně patří ke slovenské skupině.

Páteční dopoledne už pro nás bylo ve znamení práce. Před radnicí jsme měli ukázky kování. Zpočátku nám počasí moc nepřálo, proto se pasíř Zdeněk usadil ve vozíku, kde také pracoval. Ale po půlhodince vysvitlo sluníčko a mladí kováři byli obklopeni lidmi, kteří obdivovali jejich umění. Po práci přišla odměna formou oběda, na který nás pozvala paní ředitelka místní střední školy. Losos s rýží byla pro nás sice neobvyklá kombinace, ale talíře byly během chvilky prázdné. Sešli jsme se zde také s delegací ze zdravotní školy, která celý dnešní den jedná o budoucí spolupráci mezi oběma školami.

Odpoledne jsme měli volný program. Někdo odpočíval v divadle, kde jsme byli ubytovaní, někdo se jel koupat k nedaleké přehradě s krásně čistou vodou. V podvečer se dostavily další třebíčské delegace – pan starosta s doprovodem a paní ředitelka městské knihovny. Kromě českých účastníků se oficiální recepce účastnila také delegace kovářů z Ukrajiny a další delegace byla z Polska. Po uvítacích projevech následoval podpis Úmluvy o spolupráci mezi Třebíčí a Rive-de-Gier. Jak řekl pan starosta Janata, je moc dobře, že spolupráce není pouze na základě setkání starostů, ale že se vytváří spolupráce na poli kultury a vzdělávání mezi organizacemi jednotlivých měst. Po recepci se všichni účastníci vydali do Saint-Martin-la-Plaine, kde probíhalo zahájení kovářských slavností. Ochutnali jsme místní specialitu, spojenou s kováři – klobásu se zelím pečenou téměř celé dva dny ve výhni. Příjemná atmosféra a setkání s přáteli, případně navázání nového přátelství nám nedovolila odjet „domů“ dříve než po půlnoci.

Přesto následující den byli všichni už od rána připraveni na práci. Tu nám hodně ztěžovalo sluníčko, které po celý den svítilo do našeho česko-slovensko-ukrajinského stánku. V práci jsme se střídali a v sobotu jsme kovali až do pozdních večerních hodin. V tomto roce byly vytvořeny celkem tři společné práce, na kterých jsme se aktivně podíleli. Slováci připravili doma kovaného kohouta, kterému chyběl ocas. A to byl první z úkolů – každý vyrobil jedno pero, ta byla potom spojena a připevněna ke kohoutovi. Potom Slováci naznačili v písku hranice Francie a dovnitř postavili kohouta – symbol Francie (Galie). Večer po ohňové show byla zapálena hranice, kterou kolem kohouta vytvořili. Kov se nahřál a ve tmě by rudě zářil. Bohužel v areálu nezhasli světla, takže efekt nebyl tak velký. Přesto se akce velmi líbila. Díky přátelské atmosféře jsme ze Saint-Martin odjížděli až pozdě v noci.

V neděli slavnosti pokračovaly výrobou gorily, která má být předána zoologické zahradě. Někteří z nás také pomáhali při výrobě jakéhosi dlouhonohého pavouka. Velmi nás potěšilo, že třebíčský pan starosta s doprovodem se v sobotu a v neděli dopoledne účastnili slavností. I oni byli velmi spokojeni, možná až překvapeni příjemnou atmosférou a přátelskými vztahy mezi všemi zúčastněnými kováři bez ohledu na věk. Pan starosta byl také vyzván, aby společně se starostou Saint-Martin a prezidentem kovářského cechu předával diplomy všem zahraničním účastníkům.
Výrobky našich kovářů, které jsme vezli na ukázku s sebou, se velmi líbily nejen Francouzům, ale také delegaci z Ukrajiny. Ta měla velký zájem o navázání spolupráce s naší školou. Jejich práce byly také velmi zajímavé, a proto jsme přesvědčeni, že spolupráce by byla přínosná pro obě strany.
Nedělní večer jsme zakončili koupáním. Po dvou dnech práce u ohně a navíc na slunci při třiceti pěti stupňové teplotě to bylo více než příjemné.

Ani v pondělí jsme si od kovařiny neodpočali. Dopoledne jsme měli ukázku kování v domově důchodců. Moc jsme si nedokázali představit, jaké budou reakce. Ale nakonec bylo setkání velmi příjemné. Od ošetřovatelek jsme se dozvěděli, že pro některé staré lidi byl pohled na mladé kováře velmi emotivní a mnozí neudrželi slzy. Jeden pán, který dříve pracoval jako kovář, si rád svoji profesi připomněl. Protože naše vystoupení bylo opět doprovázeno heligonkou, byl to silný zážitek i pro jednu „babičku“, která jako by mezi námi viděla svého syna, také harmonikáře.
Odpoledne jsme navštívili vinařství, kde jsme měli možnost koupit kvalitní francouzské víno jako dárek pro rodiče. Poté jsme ochutnali a nakoupili také výborné sýry na místní farmě. Někteří z nás se ještě stihli pomazlit s telátky. A pak už jsme spěchali na naši poslední kovářskou předváděčku. Ta se konala v sociálním centru. Pravidelně se jí účastní starší lidé i děti. Také zde se vždy najde někdo, kdo má chuť si práci s kladivem vyzkoušet.

V úterý ráno jsme se rozloučili s Rolandem a vydali se na dlouhou cestu domů. Zpříjemnili jsme si ji zastávkou ve městě Ronchamp. Zde jsme obdivovali jednu ze staveb Le Corbusiera, nejvýznamnějšího francouzského architekta 20. století. Pro mladé kováře tak byla cesta spojena nejen s jejich budoucí profesí a navázáním kontaktů v oboru. Viděli několik významných památek, které jim pomohou v přípravě na maturitní zkoušku z dějin umění. A přesto, že jsme byli ve Francii, všichni si velmi dobře procvičili komunikaci v angličtině.


Další fotografie si můžete prohlédnout na oficiální FB stránce školy.